pátek 7. prosince 2012

Stephen King - Pán v černém obleku


Castle Rock, 1914 Líčení setkání se záhadným mužem v černém uprostřed mainských lesů. Na Kinga poměrně tradiční povídka; jak je zvykem velice dobře se čte, ale výsledný dojem je trochu patetický a mdlý. Vyšla v New Yorkeru na Halloween roku 1994 a získala World Fantasy Award a O'Henryho cenu za nejlepší povídku - možná proto, že King je tu rezervovanější (stravitelnější pro mainstreamové publikum?) než obvykle a navazuje na americkou klasiku. Přetisknuta byla i v antologii The Weird. Ale nevím, zrovna tam mi nějak nesedí, VanderMeerovi píšou, že si ji vybrali díky námětu - setkání s podivnem ("an encounter with the weird"), jenže takových bývá v hororu spousta; u tohoto Kinga mi chybí výraznější atmosféra, nejistota a nejednoznačnost, nebo jak to nazvat. Takový ten plíživý pocit, že se do naší reality vkrádá něco jiného, spojený s nabouraným vnímání reality. „Muž v černém obleku“ to sice splňuje, ale moc přímočaře, moc hranatě, má příliš jasné kontury. "Weirdovější" jsou podle mě třeba "N" nebo "Crouch End".

Něco k ději (spoilery): Vypravěč, nyní stařec v domově důchodců, vzpomíná, jak ho v roce 1914, když mu bylo devět, při rybaření překvapil neznámý vysoký hubený muž s planoucíma očima a drápy místo prstů. Řekl, že mu na bodnutí včelou právě zemřela matka; hoch je v šoku, muži - ďáblovi - uvěří. Útok na svou osobu pak odrazí, když pekelníkovi nabídne čerstvě ulovenou rybu, ten ji na místě spořádá. Hoch pak uteče, a i když ho ďábel stíhá, podaří se mu z hlubokého lesa utéct, setká se svým otcem a zjistí, že matka je v pořádku. S otcem pak v lese v místech, kde se hoch s mužem setkal, najdou spálenou trávu, prázdný čpící košík - neklamné stopy po setkání. Ač se v povídce zmiňuje, že hoch míval ve zvyku venku usínat a snít, text působí dojmem, že setkání bylo skutečné. Nakonec se tedy vše vyřeší, byť chlapci do konce života zbude otřesná vzpomínka.

Přiznaný vliv „Mladého hospodáře Browna“ od Nathaniela Hawthornea. Cítil jsem i ozvěnu Machenových „Bílých lidí“, i když Kingova povídka není ani tak ambivalentní a hypnotická. Navíc se King opět vrací ke svému oblíbenému tématu dítěte uprostřed lesa, viz třeba Holčička, která měla ráda Toma Gordona. Poznámka: Podobné téma setkání s ďáblem, určitě kromě mnoha dalších knih, zpracovává i James Robertson v Závěti Gedeona Macka.

Žádné komentáře:

Okomentovat